18. 6. 1942
(Jožkovi, Jendovi, Adinovi, Josífkovi, Honzovi, Jarinovi a Josefovi)
Prstýnek s modrým kamenem
kéž rozzáří ten těžký chlad
neumím jinak děkovat
studené desce se jménem
Na tváři slza ulpěla
Mou samotu teď rozbíjí
dech sedmi stínů na šíji
v kamenném tichu kostela
Krev má je i krev bratrova
Srdce zastaví vprostřed v letu
vryté polibky kulometu
do stěny deštěm olova
Snad šero něžně uschová
polibek v ústa bronzová
Pak zavřu oči.
Slyším zas
přes štěkot střelby pevný hlas
Nevzdáme se. Nikdy.
Prstýnek s modrým kamenem
kéž rozzáří ten těžký chlad
neumím jinak děkovat
studené desce se jménem
Na tváři slza ulpěla
Mou samotu teď rozbíjí
dech sedmi stínů na šíji
v kamenném tichu kostela
Krev má je i krev bratrova
Srdce zastaví vprostřed v letu
vryté polibky kulometu
do stěny deštěm olova
Snad šero něžně uschová
polibek v ústa bronzová
Pak zavřu oči.
Slyším zas
přes štěkot střelby pevný hlas
Nevzdáme se. Nikdy.